12. Ten ve svém rozpuku ještě nemůže být utržen, ale uschne dříve než jakákoliv tráva.
13. Tak dopadnou všichni, kdo zapomínají na Boha; zanikne i naděje bezbožného,
14. jemuž se stane důvěra zklamáním, naděje pavučinou.
15. Opře se o svůj dům, ale nezůstane stát; chytí se ho, ale neobstojí.
16. Na slunci je svěží a jeho ratolest vyrazí nad jeho zahradou.
17. Na hromadě kamení se budou proplétat jeho kořeny, pronikne do kamenného domu.
18. Jestliže jej vykoření z jeho místa, ono jej zapře: Nikdy jsem tě nevidělo.
19. Inu, taková je radost jeho cesty; a z prachu vyraší zase další.
20. Hle, Bůh nezavrhne bezúhonného ani nebude pevně držet za ruku zločince.
21. Nakonec naplní smíchem tvá ústa a tvé rty radostným křikem,