11. Ani já nezadržím svá ústa, promluvím v tísni svého ducha, přemýšlet budu v hořkosti své duše.
12. Cožpak jsem moře či drak, že nade mnou musíš ustanovit stráž?
13. Kdybych řekl: Potěší mě má pohovka, má postel mě unese při mém stěžování,
14. ty mě vyděsíš sny, viděními mě ohromíš.
15. Tu si má duše zvolila zardoušení, ano, smrt, raději než mé kosti.
16. Pohrdám tím, nebudu žít navěky; nech mě být, vždyť mé dny jsou marnost.
17. Co je smrtelný člověk, že si ho ceníš a že si ho všímáš?