14. Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i když opustí bázeň před Všemohoucím.
15. Moji bratři jednali zrádně jako potok, pominou jako řečiště potoků,
16. kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.
17. V době sucha se ztratily; v jeho žáru zmizely ze svého místa.
18. Stezky jejich pouti se vinou, přecházejí v pustotu a hynou.
19. Karavany z Témy je vyhlížely, průvody ze Šeby na ně čekaly.
20. Styděly se, protože každý si byl jistý; přišly až k nim a hanbily se.