13. Při přemítání zneklidněném z nočních vidění, když na lidi padá hluboký spánek,
14. obestřel mne strach a třes a všechny mé kosti se rozechvěly.
15. Pak přes mou tvář přechází závan, zježí mi chlupy na těle.
16. Zastaví se, ale nerozeznám jeho vzhled; nějaký zjev je před mýma očima. Nastane ticho a uslyším hlas:
17. Což může být smrtelný člověk před Bohem spravedlivý? Může snad být muž čistý před svým Tvůrcem?
18. Jestliže nevěří svým otrokům a své anděly pokládá za omylné,
19. čím spíše ti, kteří bydlí v domech z hlíny, jejichž základy tkví v prachu, budou sraženi snáze než mol.
20. Od rána do večera budou rozdrceni; bez povšimnutí navždy zahynou.
21. Což jim nebylo vytrženo stanové lano? Zemřou, ne však s moudrostí.