14. Vždyť svá vejce nechává na zemi, dává je zahřívat na hlíně.
15. Zapomíná, že je může rozmáčknout noha, pošlapat polní zvěř.
16. Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by jí nepatřila, beze strachu z marnosti své námahy,
17. protože Bůh jí odepřel moudrost a nedal jí podíl na rozumnosti.
18. Když se vymrští do výše, vysmívá se koni a jeho jezdci.
19. Dáš snad koni udatnost, oblékneš snad hřívou jeho šíji?
20. Naučíš ho snad skákat jako kobylku? Z jeho majestátního frkání jde hrůza.
21. V údolí hrabe nohama a raduje se ze své síly, vytáhne vstříc zbraním.
22. Vysmívá se strachu, neděsí se a neustoupí před mečem.
23. Toulec chřestí proti němu, kopí a srpáč se blyští.
24. S duněním a burácením dusá zemi, nedá se zadržet, když zazní zvuk beraního rohu.
25. Kdykoli sytě zazní beraní roh, spokojeně zařehtá, zdálky větří boj, hromování velitelů a válečný pokřik.
26. Cožpak sokol podle tvé rozumnosti létá a rozprostírá křídla k jihu?
27. Zdalipak se orel vznáší na tvůj příkaz, takže vysoko staví své hnízdo?
28. Sídlí na skále, nocuje na skalním výběžku jako v pevnosti.
29. Odtamtud slídí za potravou, jeho oči ji vidí z daleka.
30. Jeho mláďata hltají krev a na místě, kde jsou pobití, tam je i on.