7. když jitřní hvězdy společně jásaly a všichni Boží synové hlaholili?
8. A kdo zahradil moře vraty, když se vyvalilo, vyšlo z lůna?
9. Když jsem na něj položil oblak jako oděv a hustou temnotu jako plenku,
10. určil jsem mu svou hranici, umístil jsem závoru a vrata.
11. Řekl jsem: Dosáhneš až sem a dál už ne, tvé vlny hrdě dorazí pouze sem.
12. Dal jsi snad někdy za svůj život příkaz ránu? Obeznámil jsi jitřenku s jejím místem,
13. aby uchopila zemi za okraje a ničemové z ní byli setřeseni?
14. Proměňuje se jako hlína pod pečetním prstenem a oni slouží jako oděv.
15. Ničemům bude jejich světlo odepřeno, povýšená paže bude zlomena.