7. Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta ať oznámí moudrost.
8. Avšak je to duch v smrtelném člověku, dech Všemohoucího, který jim dává porozumět.
9. Nikoli velcí zmoudří, aniž starci porozumí právu.
10. Proto pravím: Poslouchej mě, ano, i já sdělím své poznání.
11. Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky.
12. Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil, kdo z vás by odpověděl na jeho řeči.
13. Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk.
14. Jób své výroky nezaměřil proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi.