2. Jób promluvil a řekl:
3. Ať zanikne den, v němž jsem byl zrozen, a noc, která řekla: Byl počat mládenec.
4. Onen den ať se stane temnotou, ať po něm Bůh nahoře nepátrá, ať se nad ním nezaskví svítání.
5. Ať se ho ujmou temnota a nejhlubší tma, ať se na něm usídlí bouřkový mrak, ať ho poděsí ponurost dne.
6. Onu noc ať vezme setmění, ať se netěší mezi dny roku, do počtu měsíců ať nepřijde.
7. Hle, ona noc ať se stane neplodnou, ať jí nepronikne radostný křik.
8. Ať ji zatratí ti, kteří proklínají den, připravení vzbudit livjátána.
9. Ať se zatmějí hvězdy jejího soumraku, ať napjatě čeká na světlo, a žádné není, ať neuzří paprsky rozbřesku,
10. neboť nezavřela dveře nitra mé matky a neskryla trápení před mýma očima.
11. Proč jsem nezemřel vycházeje z lůna matky, nevyšel z nitra a nevydechl naposled?