1. A Jób pokračoval v pronášení své promluvy. Řekl:
2. Jakože živ je Bůh, on, který mi odňal právo, Všemohoucí, který způsobil mé duši hořkost:
3. Dokud je všechen můj dech ve mně a duch Boží v mém chřípí,
4. mé rty nepromluví zvrácenost a můj jazyk nebude přemítat o záludnosti.
5. Ať je to ode mne vzdáleno, abych vás prohlásil za spravedlivé. Dokud nevydechnu naposled, neodložím svou bezúhonnost.
6. Držím se své spravedlnosti a neopustím ji. Mé srdce mě nebude hanobit za mé dny.
7. Ať je na tom můj nepřítel jako ničema a můj protivník jako bídák.