10. Vždyť on zná mou cestu, kdyby mě vyzkoušel, vyjdu jako zlato.
11. Má noha se přidržela jeho kroku, zachoval jsem jeho cestu a nechtěl se odvrátit.
12. Příkaz jeho rtů? Od toho neustoupím! Řeči jeho úst jsem uchovával více než vlastní ustanovení.
13. On pak zůstává stejný a kdo ho od toho odvrátí? Po čem jeho duše zatoužila, to vykonal.
14. Vždyť vykoná, co mi určil; při něm se najde mnoho tomu podobného.
15. Proto jsem z něj vyděšený, pozoruji se a třesu se před ním.
16. Tak Bůh naplnil mé srdce zoufalstvím, Všemohoucí mě vyděsil.
17. Avšak nebyl jsem umlčen temnotou, setmění se přede mnou ukrylo.