1. Nato Jób odpověděl. Řekl:
2. Bedlivě naslouchejte mému výroku, to ať je útěcha od vás.
3. Sneste mě, když chci mluvit já, a poté, co já promluvím, se můžete vysmívat.
4. Cožpak já si naříkám nad člověkem? Pokud ano, jak by neměl být můj duch netrpělivý?
5. Pohleďte na mě a užasněte; položte si ruku na ústa.
6. Když na to pomyslím, vyděsím se a mé tělo zachvátí hrůza.
7. Proč zůstávají ničemové naživu? Dožili se stáří a majetek také rozmnožili.