1. Tu odpověděl Sófar Naamatský. Řekl:
2. Proto mě mé zneklidněné přemítání nutí odpovědět; pro nepokoj, který je ve mně.
3. Vyslechnu ponaučení ke své potupě a odpověď mi dá duch podle mého porozumění.
4. Což to nevíš odedávna, od doby kdy byl na zemi postaven člověk,
5. že radostný křik ničemů přijde zkrátka a radost bezbožného je jen na chvíli?
6. I kdyby jeho povznesenost vystoupila do nebes a jeho hlava by dosáhla do oblak,
7. zmizí navždy jako jeho výkal; ti, kdo ho vídali, řeknou: Kde je?
8. Odlétne jako sen a nenajdou ho, jako noční vidění bude zaplašen.
9. Zahlédlo jej oko, ale více nezahlédne, jeho domov už ho nezpozoruje.