11. Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá?
12. Kam tě vede tvé srdce a proč se blýskají tvé oči,
13. že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky?
14. Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy?
15. Inu, on nevěří svým svatým ani nebesa nejsou v jeho očích čistá.
16. Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu.
17. Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl,
18. co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců.
19. Jim jediným byla dána země a žádný cizinec mezi ně nepřišel.
20. Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka.
21. Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel.
22. Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč.
23. Vyplašeně bloudí za chlebem -- kde může být; ví, že den temnoty je mu pohotově po ruce.
24. Poděsí ho tíseň a sklíčenost, přemůže jej jako král přichystaný k útoku,
25. neboť vztáhl svou ruku proti Bohu, vypíná se proti Všemohoucímu.
26. Běží proti němu s drzou šíjí, s tlustými hřbety svých štítů.