1. Řekněme, že muž propustí svou ženu a ta od něho odejde a stane se ženou jiného muže. Cožpak se k ní ještě navrátí? Cožpak by ta země nebyla zcela znesvěcena? A ty jsi smilnila s mnoha druhy, a navracíš se ke mně? je Hospodinův výrok.
2. Pozvedni oči k holým návrším a podívej se, kdepak jsi neležela! Usadila ses kvůli nim na cestách jako Arab v pustině. Znesvětila jsi zemi svým smilstvem a svým zlem.
3. Přestože přeháňky byly zadrženy a jarní déšť nepřišel, měla jsi drzé čelo prostitutky, odmítla ses stydět.
4. Copak i nyní ke mně nevoláš: Můj otče, ty jsi důvěrník mého mládí!
5. Což se bude hněvat navěky? Neustále bude chovat hněv? Podívej, to jsi říkala, ale to zlo jsi páchala, kdykoli jsi mohla.
6. Ve dnech krále Jóšijáše mi Hospodin řekl: Viděl jsi, co páchala izraelská odpadlice? Chodila na každou vyvýšenou horu, pod každý zelený strom a tam smilnila.
7. Řekl jsem si: Po tom všem, co učinila, se ke mně navrátí. Ale nenavrátila se. Její nevěrná judská sestra to viděla.
8. Viděl jsem to, vždyť právě proto, že izraelská odpadlice cizoložila, jsem ji propustil a dal jsem jí rozlukový lístek. Ale její nevěrná judská sestra se nebála a také ona chodila a smilnila.
9. Pro lehkost, s jakou smilnila, znesvětila zemi; cizoložila s kamenem i se dřevem.
10. A ani po tom všem se ke mně její nevěrná judská sestra nenavrátila celým svým srdcem, nýbrž jen falešně, je Hospodinův výrok.
11. Hospodin mi řekl: Izraelská odpadlice se ukázala být spravedlivější nežli Juda, ta nevěrnice.
12. Jdi a volej na sever tato slova. Říkej: Navrať se izraelská odpadlice! je Hospodinův výrok. Nebudu se na vás tvářit zamračeně, vždyť jsem milosrdný, je Hospodinův výrok, nebudu se hněvat navěky.