24. ty divoká oslice, navyklá pustině. V touze své duše větří ve větru. Kdo ji může odvrátit od její vášně? Všichni, kdo ji hledají, se vůbec neunaví, najdou ji v čas říje.
25. Chraň svou nohu, aby nebyla bosá, a své hrdlo před žízní. Na to říkáš: Není naděje! Kdepak! Vždyť jsem si zamilovala cizince a budu chodit za nimi.
26. Jako je zahanben zloděj, když ho dopadnou, tak bude zahanben dům izraelský -- oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci,
27. kteří říkají dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Ty jsi nás zplodil, neboť se ke mně obrátili zády, a ne tváří, ale když se jim daří zle, říkají: Povstaň a zachraň nás!
28. Kde jsou tvoji bohové, které sis učinil? Ať povstanou, jestli tě zachrání, když se ti daří zle. Vždyť kolik je tvých měst, tolik je, Judo, tvých bohů.
29. Proč se mnou vedete při? Všichni jste se proti mně vzbouřili, je Hospodinův výrok.
30. Nadarmo jsem bil vaše syny, kázeň nepřijali. Váš meč vám požral proroky jako lev zabiják.
31. Pohleďte, vy z této generace, na Hospodinovo slovo! Což jsem byl Izraeli pustinou? Či zemí temnoty? Proč můj lid říká: Jsme svobodní, už k tobě nepřijdeme?
32. Cožpak zapomene panna na své ozdoby nebo nevěsta na svoje pentle? Ale můj lid na mě již dávno zapomněl.
33. Jak vylepšuješ svoji cestu, abys hledala lásku! Proto i špatné ženy jsi naučila svým cestám.