7. Provál jsem je věječkou v branách země. Učinil jsem svůj lid bezdětným a zahubil jej, protože se neodvrátili od svých cest.
8. Jeho vdov je bezpočtu, víc než mořského písku; za poledne jsem na ně, na matky mládenců, přivedl ničitele; náhle jsem na ně nechal dopadnout hrůzu a děs.
9. Uvadla rodička sedmi synů, vydechla svou duši. Její slunce zašlo, ještě když byl den; styděla se a byla zahanbena. Jejich ostatek vydám meči před jejich nepřáteli, je Hospodinův výrok.
10. Běda mi, má matko, že jsi mě porodila, muže hádky a muže sváru pro celou zemi! Nepůjčoval jsem, ani mi nepůjčovali, a přece mě všichni proklínají.
11. Hospodin řekl: Copak jsem ti nesloužil k dobru? Copak jsem nezpůsobil, že se na tebe nepřítel obracel v čase zla a soužení s prosbou?
12. Cožpak se dá zlomit železo, železo ze severu, a bronz?
13. Tvůj majetek a tvůj poklad vydám jako kořist, ne za úhradu, a to kvůli všem tvým hříchům, páchaným na celém tvém území.