7. Ačkoliv proti nám svědčí naše viny, Hospodine, jednej pro své jméno, protože našich odvrácení je mnoho, hřešili jsme proti tobě.
8. Naděje Izraele, jeho spasiteli v čas soužení, proč bys měl být v zemi jako cizinec a jako poutník, který si postavil stan jenom k přenocování?
9. Proč bys měl být jako ohromený muž, jako hrdina, který nedokáže zachránit? Ale ty, Hospodine, jsi uprostřed nás, nazýváme se tvým jménem. Neopouštěj nás!
10. Toto praví Hospodin o tomto lidu: Že si tak zamilovali toulky a své nohy nekrotili, proto si je Hospodin neoblíbil; nyní bude pamatovat na jejich viny a navštíví s trestem jejich hříchy.
11. Pak mi Hospodin řekl: Nemodli se za tento lid, za jeho dobro.
12. Když se budou postit, jejich volání nevyslyším, až budou přinášet zápalnou a přídavnou oběť, nenajdu v nich zalíbení, ale skoncuji s nimi mečem a hladem a morem.
13. Řekl jsem: Ach, Panovníku Hospodine! Hle, proroci jim říkají: Nezažijete meč, nebudete mít hlad, ale dám vám na tomto místě trvalý pokoj.
14. Hospodin mi řekl: Klam prorokují proroci v mém jménu. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim nic, nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, věštbu, nicotnost a podvod svého srdce.
15. Proto takto praví Hospodin o prorocích, kteří prorokují v mém jménu, ačkoliv jsem je neposlal, a kteří říkají, že v této zemi meč ani hlad nebude: Mečem a hladem zahynou tito proroci.
16. A lid, kterému prorokují, bude kvůli hladu a meči vržen na ulice Jeruzaléma. Nebude kdo by je pohřbil, je, jejich ženy, jejich syny ani jejich dcery; tak na ně vyleji jejich zlo.
17. Řekni jim tato slova: Z mých očí plynou slzy nocí i dnem, nejsou k zastavení, neboť panna, dcera mého lidu, je zasažena velkou zkázou, zcela nevyléčitelnou ranou.
18. Když vyjdu na pole, podívej -- probodení mečem; když přijdu do města, podívej -- nemocní hladem; protože jak prorok, tak i kněz procházejí zemi, obchodují a mě neznají.
19. Cožpak jsi Judu zcela zavrhl? Opravdu si tvá duše Sijón zošklivila? Proč jsi nás ranil, takže pro nás není uzdravení? Čekáme pokoj, ale dobro není, čas uzdravení, a hle, jen hrůza.
20. Hospodine, známe svoji ničemnost, vinu našich otců, vždyť jsme hřešili proti tobě.