6. Těmi slovy ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.
7. Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: “Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.”
8. A opět se sklonil a psal po zemi.
9. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, [zahanbeni ve (svém) svědomí,] starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.
10. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: “Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?”
11. Ona řekla: “Nikdo, Pane.” Ježíš řekl: “Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle již nehřeš.”