35. Ježíš jim tedy řekl: “Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.
36. Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.” To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.
37. Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;
38. a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: "Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?"
39. Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:
40. "Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil."
41. To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm.
42. Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy.
43. Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.
44. Ježíš zvolal: “Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal.
45. A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.
46. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.
47. A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil.
48. Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.
49. Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.
50. A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.”