20. Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové.
21. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: “Pane, chceme vidět Ježíše!”
22. Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.
23. Ježíš jim řekl: “Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
24. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemřeli však, přináší mnohý užitek.
25. Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.
26. Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.”
27. “Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? "Otče, zachraň mne od této hodiny"? Vždyť proto jsem přišel k této hodině.
28. Otče, oslav své jméno!” Z nebe se ozval hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.”
29. Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: "Zahřmělo." Jiní říkali: "Anděl k němu promluvil."
30. Ježíš řekl: “Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
31. Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
32. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.”
33. Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít.
34. Zástup mu odpověděl: “My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věčnost. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?”