16. Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: “Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!”
17. Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
18. Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií.
19. Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro [jejich] bratra.
20. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě.
21. Marta Ježíšovi řekla: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.
22. [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.”
23. Ježíš jí řekl: “Tvůj bratr vstane.”
24. Marta mu řekla: “Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.”
25. Ježíš jí řekl: “Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.
26. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?”
27. Řekla mu: “Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.”
28. Když to pověděla, odešla a zavolala svou sestru Marii; tajně jí řekla: “Učitel je tu a volá tě.”
29. Ta, když to uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
30. Ježíš ještě nepřišel do vesnice, ale byl dosud na tom místě, kde se s ním setkala Marta.
31. Když Židé, kteří byli s Marií v domě a potěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a vyšla, vydali se za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
32. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, padla mu k nohám a říkala: “Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel.”
33. Když ji Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní, v duchu se rozhorlil, zachvěl se