11. vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč uvadne v tom, co činí.
12. Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují.
13. Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: "Jsem pokoušen od Boha." Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
14. Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.
15. Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.
16. Nemylte se, moji milovaní bratři.
17. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení.
18. On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.
19. Víte to, moji milovaní bratři: Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
20. Neboť lidským hněvem se Boží spravedlnost nevypůsobí.
21. Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.
22. Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.
23. Neboť jeli někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;
24. podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.