6. Není, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe; neboť jsi před námi skryl svou tvář a vydal jsi nás do moci naší zvrácenosti.
7. Ale nyní, Hospodine, ty jsi náš otec. My jsme hlína a ty hrnčíř; všichni jsme dílo tvých rukou.
8. Hospodine, nehněvej se tolik a nepřipomínej neustále vinu. Hle, jen pohleď, všichni jsme tvůj lid.
9. Tvá svatá města se stala pustinou, Sijón se stal pustinou, Jeruzalém je zcela opuštěný.
10. Náš svatý a slavný dům, kde tě naši otcové chválili, je spálen ohněm a vše, co pro nás bylo vzácné, je v troskách.
11. Při tom všem se budeš držet zpátky, Hospodine? Budeš mlčet a budeš nás tolik pokořovat?