9. Proto se od nás právo vzdálilo a spravedlnost nás nedostihuje. Čekáme na světlo a hle, temnota, na úsvit, a chodíme v hluboké tmě.
10. Jako slepí ohmatáváme stěnu, hmatáme jako bychom neměli oči. V poledne klopýtáme jako za soumraku, mezi zdatnými jsme jako mrtví.
11. Všichni bručíme jako medvědi a stále lkáme jako holubice, čekáme na právo, ale není, na záchranu, ale je od nás daleko.
12. Protože našich přestoupení před tebou je mnoho a naše hříchy svědčí proti nám. Naše přestoupení jsou s námi, i naše provinění, známe je:
13. Vzpírání se a lhaní proti Hospodinu, odstoupení od našeho Boha, mluvení o útlaku a vzpouře, vymýšlení lživých slov a jejich vypouštění ze srdce.
14. Právo je potlačeno a spravedlnost zůstává daleko, ano, na náměstí klopýtá pravda a to, co je správné, nemůže vejít.