1. Hle, Hospodinova ruka není krátká, že by nezachránil, ani jeho ucho není zalehlé, že by neslyšel,
2. nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel.
3. Vždyť vaše ruce jsou poskvrněné krví a vaše prsty zvráceností. Vaše rty mluví klam a váš jazyk opakuje zvrácenosti.
4. Nikdo nevolá po spravedlnosti a nikdo se nesoudí pravdivě. Spoléhají na marnost a mluví klam, počnou trápení a zplodí špatnost.
5. Vyseděli zmijí vejce a spřádají pavoučí vlákna. Kdo z jejich vajec jí, umírá, a když se některé rozmáčkne, vyrazí z něj zmije.
6. Jejich vlákna se nehodí na oděv a svými výtvory se nepřikryjí. Jejich díla jsou díla špatnosti a v jejich rukou je skutek násilí.
7. Jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat nevinnou krev. Jejich úmysly jsou úmysly zlé, na jejich silnicích číhá zkáza a pohroma.
8. Cestu pokoje neznají, právo není na jejich stezkách. Své pěšiny si pokřivili, žádný, kdo po nich kráčí, nezná pokoj.
9. Proto se od nás právo vzdálilo a spravedlnost nás nedostihuje. Čekáme na světlo a hle, temnota, na úsvit, a chodíme v hluboké tmě.
10. Jako slepí ohmatáváme stěnu, hmatáme jako bychom neměli oči. V poledne klopýtáme jako za soumraku, mezi zdatnými jsme jako mrtví.
11. Všichni bručíme jako medvědi a stále lkáme jako holubice, čekáme na právo, ale není, na záchranu, ale je od nás daleko.
12. Protože našich přestoupení před tebou je mnoho a naše hříchy svědčí proti nám. Naše přestoupení jsou s námi, i naše provinění, známe je:
13. Vzpírání se a lhaní proti Hospodinu, odstoupení od našeho Boha, mluvení o útlaku a vzpouře, vymýšlení lživých slov a jejich vypouštění ze srdce.
14. Právo je potlačeno a spravedlnost zůstává daleko, ano, na náměstí klopýtá pravda a to, co je správné, nemůže vejít.
15. Pravdy se nedostává, kdo se odvrací od zla, bývá vykořistěn. Hospodin to vidí a je zlé v jeho očích, že není právo.