10. Unavila ses množstvím svých cest, ale neřekla jsi: Je to zbytečné. Nalezla jsi život ve své moci, proto jsi nezeslábla.
11. Koho ses obávala a před kým jsi měla strach, že jsi lhala, na mne jsi nepamatovala a nevzala sis to k srdci? Mlčel jsem příliš dlouho. Proto se mě nebojíš?
12. Já oznámím tvou spravedlnost a tvé skutky, ale neprospějí ti.
13. Když budeš volat o pomoc, ať tě vysvobodí tvé sbírky model; všechny je odnese vítr a sebere vánek. Ale ten, kdo má útočiště ve mně, zdědí zemi a obsadí mou svatou horu.
14. A řekne: Navršte, navršte násep, připravte cestu, zvedněte každou překážku z cesty mého lidu!
15. Toto praví Vznešený a Vyvýšený, který přebývá ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Bydlím na vysokém a svatém místě, i s tím, kdo má zdeptaného a poníženého ducha, abych oživoval ducha ponížených a abych oživoval srdce zdeptaných.
16. Vždyť nebudu navěky vést při, ani se nebudu hněvat navždy, protože jinak by duch přede mnou zemdlel, i dech všeho, co jsem učinil.
17. Pro jeho zvrácenou zištnost jsem se rozhněval a bil jsem ho, ukryl jsem se a hněval jsem se, ale on šel odvrácen dál cestou svého srdce.
18. Viděl jsem jeho cesty a uzdravím ho. Povedu ho a odplatím mu útěchou. Jeho truchlícím
19. stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekému i blízkému, praví Hospodin, a uzdravím ho.
20. Ale ničemové budou jako vzedmuté moře, když se nemůže utišit, jehož vody vyvrhují špínu a bláto.
21. Ničemové nemají pokoj, praví můj Bůh.