13. Stavěl jsem si před oči až do jitra, že jako lev rozláme všechny mé kosti. Než den dospěje k noci, se mnou skoncuješ.
14. Jako rorejs nebo jeřáb, tak sípu, lkám jako holubice; mé oči zeslábly hleděním vzhůru: Panovníku, jsem utištěn, zastaň se mě!
15. Co mám mluvit? Jak mi řekl, tak i učinil. Poputuji všechna svá léta s hořkostí duše.
16. Panovníku, pro tyto věci lidé žijí a pro všechno v nich je život mého ducha. Uzdrav mě a zachovej mne při životě!
17. Hle, k pokoji mi byla hořkost nejhořčí. Ty jsi zadržel mou duši od jámy nicoty, protože všechny moje hříchy jsi odvrhl za svá záda.