5. Pojďte, dome Jákobův, a choďme v Hospodinově světle!
6. Hospodine, vždyť jsi zavrhl svůj lid, dům Jákobův, protože jsou plni východního věštění a hádání z oblaků jako Pelištejci; s dětmi cizozemců si potřásají rukama.
7. Jeho země je plná stříbra a zlata a jeho pokladům není konce; jeho země je plná koní a jeho válečným vozům není konce.
8. Jeho země je plná nicotností. Klanějí se dílu svých rukou, které učinily jeho prsty.
9. Člověk se hrbí, muž je ponížený. Neodpouštěj jim!
10. Vejdi do skal, skryj se do prachu ze strachu z Hospodina a před nádherou jeho vznešenosti.
11. Domýšlivý pohled člověka bude snížen -- skloní se hrdost lidí. Hospodin sám bude vyvýšen v onen den.
12. Neboť den Hospodina zástupů přichází na všechno pyšné a povýšené, na vše, co se pozvedá, a bude to sníženo:
13. Na všechny vznešené a vyvýšené libanonské cedry a na všechny bášanské duby,
14. na všechny vysoké hory a na všechna vyvýšená návrší,
15. na každou vysokou věž a na každou opevněnou hradbu,
16. na všechny taršíšské lodě a na všechny vzácné jachty.
17. A skloní se domýšlivost člověka, bude snížena hrdost lidí. Hospodin sám bude v ten den vyvýšen