1. Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery,
2. synové Boží viděli, že lidské dcery jsou hezké, a brali si za ženy všechny, které si přáli.
3. A Hospodin řekl: Můj duch nebude v člověku přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let.
4. V oněch dnech byli na zemi obři -- a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži.
5. I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé,
6. a Hospodin litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
7. Hospodin řekl: Vyhladím z povrchu země člověka, kterého jsem stvořil, vyhladím člověka i zvěř, plazy i nebeské ptactvo, protože lituji, že jsem je učinil.