23. Oni však nevěděli, že Josef rozumí, protože mezi nimi byl tlumočník.
24. Odvrátil se od nich a plakal. Pak se k nim obrátil, mluvil s nimi, vybral z nich Šimeóna a před jejich očima ho svázal.
25. Pak Josef přikázal, aby jejich nádoby naplnili obilím a aby vrátili každému jeho peníze do jeho pytle a aby jim dali potravu na cestu. Když jim to udělali,
26. naložili své obilí na osly a vyšli odtamtud.
27. Když jeden otevřel svůj pytel, aby v tábořišti dal svému oslu krmivo, uviděl své peníze. Hle, byly nahoře v jeho žoku.
28. A řekl svým bratrům: Mé peníze jsou zpět! Zase zde v mém žoku! Byli ohromeni strachem a roztřeseně se obraceli jeden na druhého se slovy: Co nám to Bůh udělal?
29. Když přišli do kenaanské země ke svému otci Jákobovi, oznámili mu všechno, co se jim přihodilo:
30. Ten muž, pán země, s námi mluvil tvrdě a pokládal nás za zvědy ve své zemi.
31. Řekli jsme mu: Jsme poctiví, nejsme zvědové.
32. Bylo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je teď s naším otcem v kenaanské zemi.
33. Ten muž, pán země, nám odpověděl: Podle toho poznám, že jste poctiví. Jednoho svého bratra ponechte u mě a vezměte obilí pro své hladovějící rodiny a jděte.
34. Pak přiveďte svého nejmladšího bratra ke mně. Tak poznám, že nejste zvědové, ale jste poctiví. Vašeho bratra vám vydám a budete moci procházet zemí jako kupci.
35. Potom se stalo, když vyprazdňovali své pytle, hle, každý měl svůj váček s penězi ve svém pytli! Když oni i jejich otec uviděli váčky peněz, dostali strach.
36. Jejich otec Jákob jim řekl: Připravujete mě o děti! Josef není, Šimeón není, a teď vezmete Benjamína! Všechno to na mě dopadá!