22. Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob utekl.
23. Tedy vzal s sebou své příbuzné, po sedm dní ho pronásledoval a dostihl ho v gileádském pohoří.
24. K Aramejci Lábanovi přišel ve snu v noci Bůh a řekl mu: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.
25. Lában dostihl Jákoba, když Jákob postavil svůj stan na hoře. I Lában se svými příbuznými tábořil v gileádském pohoří.
26. Lában se Jákoba zeptal: Cos to udělal, žes mne oklamal a mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatce?
27. Proč jsi potají utekl a oklamals mne? Neoznámils mi to, abych tě mohl propustit s radostí a zpěvy, s tamburínou a lyrou!
28. Ani jsi mě nenechal políbit mé vnuky a dcery. Tentokrát bylo tvé jednání bláznivé.
29. Je v mé moci naložit s vámi zle. Ale včera mi Bůh vašeho otce řekl: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.
30. Když už jsi chtěl odejít, protože jsi velice toužil po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy?
31. Jákob na to Lábanovi odpověděl: Protože jsem se bál, neboť jsem si myslel, abys mi neuchvátil své dcery.
32. U koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu. Před našimi příbuznými prozkoumej, co tvého je u mne, a vezmi si to. Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.
33. Lában tedy vešel do stanu Jákobova, do stanu Leina, i do stanu obou služebnic, ale nic nenašel. Pak vyšel z Leina stanu a vešel do stanu Ráchelina.
34. Ráchel však vzala domácí bůžky, vložila je do velbloudího sedla a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel.
35. Ráchel řekla svému otci: Ať se můj pán nerozzlobí, že nemohu ve tvé přítomnosti povstat, protože mám to, co mívají ženy. Vše prohledal, ale domácí bůžky nenašel.
36. Tu Jákob vzplanul hněvem a začal se s Lábanem přít. Říkal mu: Jaké je mé přestoupení? Jaký je můj hřích, žes mě tak pronásledoval?
37. Když jsi prohledal všechny mé věci, cos ze všech svých věcí našel? Polož to sem před bratry mé i bratry své, ať mezi námi dvěma rozsoudí!
38. Těchto dvacet let jsem u tebe. Tvé ovce ani kozy nepotratily, berany z tvého stáda jsem nejídal.
39. Rozsápané zvíře jsem ti nepřinášel, sám jsem nesl ztrátu; vyžadoval jsi ode mne to, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci.