20. A Jákob oklamal Aramejce Lábana, když mu neoznámil, že utíká.
21. Tak utekl se vším, co měl. Vstal, přebrodil Řeku a vydal se směrem ke gileádskému pohoří.
22. Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob utekl.
23. Tedy vzal s sebou své příbuzné, po sedm dní ho pronásledoval a dostihl ho v gileádském pohoří.
24. K Aramejci Lábanovi přišel ve snu v noci Bůh a řekl mu: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.
25. Lában dostihl Jákoba, když Jákob postavil svůj stan na hoře. I Lában se svými příbuznými tábořil v gileádském pohoří.
26. Lában se Jákoba zeptal: Cos to udělal, žes mne oklamal a mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatce?
27. Proč jsi potají utekl a oklamals mne? Neoznámils mi to, abych tě mohl propustit s radostí a zpěvy, s tamburínou a lyrou!
28. Ani jsi mě nenechal políbit mé vnuky a dcery. Tentokrát bylo tvé jednání bláznivé.
29. Je v mé moci naložit s vámi zle. Ale včera mi Bůh vašeho otce řekl: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.
30. Když už jsi chtěl odejít, protože jsi velice toužil po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy?
31. Jákob na to Lábanovi odpověděl: Protože jsem se bál, neboť jsem si myslel, abys mi neuchvátil své dcery.
32. U koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu. Před našimi příbuznými prozkoumej, co tvého je u mne, a vezmi si to. Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.
33. Lában tedy vešel do stanu Jákobova, do stanu Leina, i do stanu obou služebnic, ale nic nenašel. Pak vyšel z Leina stanu a vešel do stanu Ráchelina.
34. Ráchel však vzala domácí bůžky, vložila je do velbloudího sedla a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel.
35. Ráchel řekla svému otci: Ať se můj pán nerozzlobí, že nemohu ve tvé přítomnosti povstat, protože mám to, co mívají ženy. Vše prohledal, ale domácí bůžky nenašel.
36. Tu Jákob vzplanul hněvem a začal se s Lábanem přít. Říkal mu: Jaké je mé přestoupení? Jaký je můj hřích, žes mě tak pronásledoval?