1. I stalo se ke mně Hospodinovo slovo:
2. Lidský synu, pouč Jeruzalém o jeho ohavnostech.
3. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin o Jeruzalému: Svým původem a svým rodištěm jsi z kenaanské země, tvůj otec je Emorejec a tvá matka Chetejka.
4. A ohledně tvého narození: V den, kdy ses narodila, nebyla přeříznuta tvá pupeční šňůra a nebylas obmyta vodou k očištění, vůbec jsi nebyla potřena solí a vůbec jsi nebyla obvinuta plenkami.
5. Žádné oko se nad tebou neslitovalo, aby pro tebe udělali jednu z těchto věcí ze soucitu nad tebou, ale bylas pohozena na povrchu pole v hnusu nad tvou bytostí v den, kdy ses narodila.
6. Procházel jsem nad tebou, viděl jsem tě, jak se zmítáš ve vlastní krvi, a řekl jsem ti, když jsi ležela ve své krvi: Zůstaň naživu. Řekl jsem ti, když jsi ležela ve své krvi: Zůstaň naživu.
7. Dal jsem ti vzrůst jako stéblu na poli, rostla jsi, vzmáhala ses a předstoupila jsi v nádherné ozdobě. Prsy se zpevnily, vlasy ti bohatě narostly a ty jsi byla obnažená a nahá.
8. Procházel jsem nad tebou, viděl jsem tě a hle, byl tvůj čas, čas něžností. Rozprostřel jsem nad tebou cíp svého pláště a přikryl jsem tvou nahotu. Přísahal jsem ti a vešel jsem s tebou ve smlouvu, je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses mou.
9. Umyl jsem tě vodou, opláchl jsem z tebe tvou krev a pomazal jsem tě olejem.
10. Oblékl jsem ti pestře utkané šaty, obul jsem ti tachaší opánky, ovinul jsem tě jemným plátnem a zakryl jsem tě hedvábím.
11. Ozdobil jsem tě ozdobami, na tvé ruce jsem dal náramky a na tvé hrdlo náhrdelník.
12. Dal jsem ti kroužek na nos, náušnice do uší a krásný věnec na hlavu.
13. Zdobila ses zlatem a stříbrem, tvým oděvem bylo jemné plátno, hedvábí a pestře utkané šaty. Jedla jsi jemnou mouku, med a olej, stala ses převelice krásnou a uchvátila jsi královskou autoritu.
14. Tvé jméno proniklo mezi národy pro tvou krásu, protože byla dokonalá díky mé důstojnosti, kterou jsem na tebe vložil, je výrok Panovníka Hospodina.
15. Spoléhala jsi však na svou krásu a smilnila jsi proti svému jménu, vylévala jsi své smilnění na každého kolemjdoucího, jen ať je to jeho.
16. Brala jsi ze svých rouch, dělala jsi pro sebe strakatá návrší a smilnila jsi na nich, jak se to dříve nedělo a nemá dít.