11. Řekni těm, kdo omítají omítkou: Spadne to. Přišel přívalový déšť a vy, kameny jako krupobití, spadnete a bouřlivý vítr to prolomí.
12. A hle, ta zeď spadla. Cožpak vám neřeknou: Kde je ta omítka, kterou jste omítali?
13. Proto praví Panovník Hospodin toto: Prolomím to bouřlivým větrem ve své zlobě, přijde i přívalový déšť v mém hněvu a krupobití kamenů v zlobě, abych s tím skoncoval.
14. Zbořím tu zeď, kterou jste omítali omítkou, srazím ji k zemi a bude odhalen její základ, spadne a vy pominete uprostřed ní. I poznáte, že já jsem Hospodin.
15. Tehdy dovrším svou zlobu proti zdi a proti těm, kdo ji omítají omítkou, a řeknu vám: Už není ta zeď ani ti, kdo ji omítali,
16. izraelští proroci, kteří prorokovali o Jeruzalému a kteří pro něho viděli vidění pokoje. Žádný pokoj však není, je výrok Panovníka Hospodina.
17. A ty, lidský synu, nastav svou tvář proti dcerám svého lidu, které prorokují ze svého srdce, a prorokuj proti nim.
18. Řekneš: Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm, kdo splétají pásky na každé zápěstí a zhotovují kukly na hlavu každé velikosti, aby lovily duše. Budete lovit duše mého lidu a své duše zachováte při životě?
19. Znesvětily jste mě před mým lidem za hrst ječmene a za kus chleba, abyste usmrtily duše, které nemají zemřít, a abyste darovaly život duším, které nemají žít, když obelháváte můj lid, který poslouchá lež.