9. Nepřítel si řekl: Budu je pronásledovat, dostihnu je, budu dělit kořist a má touha se na nich naplní; vytasím meč a má ruka si je podrobí.
10. Zadul jsi svým dechem a moře je přikrylo. Potopili se jako olovo v majestátných vodách.
11. Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, vznešený v svatosti, budící bázeň slavnými skutky, činící divy?
12. Vztáhl jsi svou pravici a země je pohltila.
13. Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, svou silou jsi ho přiváděl k svému svatému příbytku.
14. Uslyší o tom národy a budou se třást, bolest zachvátí obyvatele Pelišteje.
15. Tehdy se zděsí edómští náčelníci, moábské mocnáře, ty zachvátí chvění; všichni obyvatelé Kenaanu propadnou malomyslnosti.
16. Padne na ně hrůza a strach, pro velikost tvé paže strnou jako kámen, dokud nepřejde tvůj lid, Hospodine, dokud nepřejde lid, který sis získal.
17. Přivedeš a vysadíš je na horu svého dědictví, na místo, kterés, Hospodine, připravil ke svému bydlení, do svatyně, Panovníku, kterou založily tvé ruce.
18. Hospodin bude kralovat navěky a navždy.
19. Když faraonovi koně s vozy a s jezdci vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody, kdežto synové Izraele šli prostředkem moře po suchu.