15. Tehdy se zděsí edómští náčelníci, moábské mocnáře, ty zachvátí chvění; všichni obyvatelé Kenaanu propadnou malomyslnosti.
16. Padne na ně hrůza a strach, pro velikost tvé paže strnou jako kámen, dokud nepřejde tvůj lid, Hospodine, dokud nepřejde lid, který sis získal.
17. Přivedeš a vysadíš je na horu svého dědictví, na místo, kterés, Hospodine, připravil ke svému bydlení, do svatyně, Panovníku, kterou založily tvé ruce.
18. Hospodin bude kralovat navěky a navždy.
19. Když faraonovi koně s vozy a s jezdci vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody, kdežto synové Izraele šli prostředkem moře po suchu.
20. Tu prorokyně Mirjam, sestra Áronova, vzala do ruky tamburínu a všechny ženy vyšly za ní s tamburínami a s tanci.
21. Mirjam s nimi zpívala: Zpívejte Hospodinu, protože se slavně vyvýšil, koně i s jezdcem uvrhl do moře!
22. Mojžíš pak vyvedl Izrael od Rákosového moře a vytáhli do pustiny Šúr. Pustinou šli tři dny a nenalezli vodu.
23. Pak přišli do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Proto se nazývá Mara.
24. A lid reptal proti Mojžíšovi: Co budeme pít?
25. Mojžíš tedy úpěnlivě volal k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo, které hodil do vody a voda zesládla. Tam jim předložil ustanovení a nařízení a tam je zkusil.