4. Zatímco vy, kteří lnete k Hospodinu, svému Bohu, vy všichni jste dnes naživu.
5. Pohleď, učil jsem vás ustanovení a nařízení, jak mi přikázal Hospodin, můj Bůh, abyste je plnili v zemi, do které jdete, abyste ji obsadili.
6. Zachovávejte a plňte je, protože to je vaše moudrost a vaše rozumnost před očima národů, které když uslyší všechna tato ustanovení, řeknou: Tento velký národ je vskutku moudrý a rozumný lid.
7. Vždyť jaký jiný velký národ má bohy tak blízko sebe, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoliv k němu voláme?
8. A jaký jiný velký národ má tak spravedlivá ustanovení a nařízení jako je celý tento zákon, který před vás dnes kladu?
9. Jenom se měj na pozoru a velmi střež svou duši, abys nezapomněl ty věci, které viděly tvé oči a aby po všechny dny tvého života nevymizely ze tvého srdce, ale poučuj o nich své syny a své vnuky.
10. Pamatuj na den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorébu, a kdy mi Hospodin řekl: Shromáždi mi lid a oznámím jim svá slova, aby se mě učili bát po všechny dny, co budou naživu na zemi, a učili tomu i své syny.
11. Přistoupili jste a stáli pod horou. Hora plála ohněm doprostřed nebes, byla tma, oblak a hustá temnota.
12. Hospodin k vám mluvil z ohně. Slyšeli jste zvuk slov, ovšem podobu jste neviděli, nic než hlas.
13. Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal plnit, Deset slov, a napsal je na dvě kamenné desky.
14. Mně v té době Hospodin přikázal, abych vás učil ustanovení a nařízení, abyste je plnili v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili.