31. Vždyť jejich skála není jako naše Skála, jak soudí i naši nepřátelé.
32. Vždyť jejich réva je ze sodomské révy, z gomorských polí. Jejich hrozny jsou jedovaté hrozny, mají trpká zrnka.
33. Jejich víno je dračím jedem, krutým jedem kobry.
34. Což to není u mě uchováno, zapečetěno v mých pokladnicích?
35. Mně patří pomsta a odplata, v čase, kdy klopýtne jejich noha, neboť den jejich pohromy je blízko, to, co na ně má přijít, si pospíší.
36. Vždyť Hospodin zjedná právo svému lidu a nad svými otroky pocítí lítost, když uvidí, že odešla jejich moc a nezůstal zadržovaný ani propuštěný.
37. Řekne: Kde jsou jejich bohové, skála, v níž měli útočiště,
38. kteří jedli tuk jejich obětí a pili víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám úkrytem.
39. Nyní pohleďte, že já, já jsem to, a není Bůh mimo mě. Já nechávám zemřít a oživuji, zdeptal jsem, já i uzdravím; není, kdo by vysvobodil z mé ruky.
40. Vždyť pozvedám svou ruku k nebesům a pravím: Jakože jsem živ navěky,
41. když nabrousím svůj blýskavý meč a má ruka se chopí práva, odpovím pomstou svým protivníkům a těm, kdo mě nenávidí, odplatím.
42. Opiji své šípy krví, když můj meč bude požírat maso, krví pobitých a zajatců, vlasatých vůdců nepřítele.
43. Jásejte, národy, spolu s jeho lidem, neboť krev svých otroků pomstí a pomstou odplatí svým protivníkům, své zemi a svému lidu daruje smíření.
44. Mojžíš šel a promluvil všechna slova této písně k lidu, on i Jozue, syn Núnův.
45. Když Mojžíš domluvil všechna tato slova k celému Izraeli,
46. řekl jim: Vezměte si k srdci všechna slova, která vám dnes dosvědčuji a přikazujte svým synům, aby zachovávali a plnili všechna slova tohoto zákona.
47. Vždyť to není pro vás nicotná věc, ale je to váš život; tímto způsobem prodloužíte dny v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili.