1. Za dnů Davidových byl po tři roky hlad, rok co rok. Proto David hledal Hospodinovu přítomnost. Hospodin řekl: Je to kvůli Saulovi a jeho krvelačnému domu, protože usmrtil Gibeóňany.
2. Král zavolal Gibeóňany a mluvil k nim. (Gibeóňané nejsou ze synů izraelských, nýbrž ze zbytku Emorejců. Synové izraelští jim přísahali, že je nepobijí, Saul je však chtěl pobít, když vzplál horlivostí pro syny izraelské a judské.)
3. David se Gibeóňanů zeptal: Co mám pro vás udělat a čím si vás mohu usmířit, abyste žehnali Hospodinovu dědictví?
4. Gibeóňané mu odpověděli: Nechceme stříbro ani zlato od Saula a jeho domu ani nechceme, aby byl někdo v Izraeli usmrcen. Řekl: Cokoliv řeknete, to pro vás udělám.
5. Řekli králi: Od muže, který nás zničil a zamýšlel nás vyhubit, abychom nezůstali nikde na celém území Izraele --
6. ať je nám vydáno sedm mužů z jeho synů a pověsíme je před Hospodinem v Gibeji Saula, Hospodinova vyvoleného. Král řekl: Vydám je.
7. Král měl soucit s Mefíbóšetem, synem Jónatanovým, vnukem Saulovým, kvůli přísaze při Hospodinu, která byla mezi nimi, mezi Davidem a Jónatanem, synem Saulovým.
8. Král vzal dva syny Rispy, dcery Ajovy, které porodila Saulovi, Armóna a Mefíbóšeta, a pět synů Mérab, dcery Saulovy, které porodila Adríelovi, synu Barzilaje Mechólatského,