18. Byli tam tři Serújini synové: Jóab, Abíšaj a Asáel. Asáel měl nohy rychlé jako nějaká gazela na poli.
19. Asáel pronásledoval Abnéra a neuhnul přitom od Abnéra napravo ani nalevo.
20. Abnér se za ním obrátil a zeptal se: To jsi ty, Asáeli? Odpověděl: Ano, já.
21. Abnér mu řekl: Uhni napravo nebo nalevo, chyť si jednoho z mládenců a vezmi si z něho kořist. Asáel však nechtěl od něj odbočit.
22. Abnér Asáelovi znovu pověděl: Odboč ode mě. Proč bych tě měl srazit k zemi? Jak bych se pak mohl ukázat před tvým bratrem Jóabem?
23. Ale on nechtěl odbočit, a tak mu Abnér vrazil tupý konec kopí do břicha, takže jím kopí proniklo. Padl tam a namístě zemřel. I stalo se, že všichni, kdo přicházeli na místo, kde Asáel padl a zemřel, se zastavili.
24. Ale Jóab a Abíšaj Abnéra pronásledovali. Když zapadalo slunce, dostali se na kopec Amá, který je u Gíachu, směrem ke Gibeónské pustině.
25. Synové Benjamínovi se shromáždili k Abnérovi, utvořili jeden oddíl a stáli na vrchu kopce.
26. Abnér zavolal na Jóaba: Cožpak bude meč stále požírat? Což nevíš, že na konci bude hořkost? Kdy už řekneš lidu, aby přestal pronásledovat své bratry?
27. Jóab odpověděl: Jakože živ je Bůh, kdybys nepromluvil, až teprve ráno by lid přestal pronásledovat svého bratra.
28. Potom zatroubil Jóab na beraní roh, všechen lid se zastavil a už Izraelce nepronásledovali; dál již nebojovali.
29. Abnér a jeho muži šli celou tu noc Arabou, přešli Jordán, prošli celý Bitrón a přišli do Machanajimu.
30. Když se Jóab vrátil z pronásledování Abnéra, shromáždil všechen lid a pohřešoval z Davidových otroků devatenáct mužů a Asáela.