11. David řekl Abíšajovi a všem svým otrokům: Vždyť i můj syn, který vzešel z mého nitra, usiluje o můj život. Čím spíše tento Benjamínec. Nechte ho být, ať proklíná, když mu to řekl Hospodin.
12. Snad Hospodin pohlédne na mé soužení a odplatí mi za jeho dnešní kletbu.
13. David se svými muži šel dále svou cestou, zatímco Šimeí šel podél něj po svahu hory, stále proklínal a házel po něm kameny a hlínu.
14. Král a všechen lid, který byl s ním, přišel vyčerpaný k Jordánu a tam si oddechli.
15. Abšalóm i všechen lid, všichni Izraelci, přišli do Jeruzaléma; také Achítofel byl s ním.
16. Stalo se, že když Davidův přítel Chúšaj Arkijský přišel k Abšalómovi, řekl Chúšaj Abšalómovi: Ať žije král, ať žije král!
17. Abšalóm se zeptal Chúšaje: To je oddanost tvému příteli? Proč jsi nešel se svým přítelem?
18. Chúšaj Abšalómovi odpověděl: Nikoli. Koho vyvolil Hospodin a tento lid, všichni Izraelci, s tím budu, s ním zůstanu.
19. Komu jinému bych měl sloužit? Cožpak ne jeho synu? Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě.
20. Abšalóm řekl Achítofelovi: Poraďte se, co máme dělat.