30. Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden.
31. Král povstal, roztrhl své roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými rouchy.
32. Nato promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: Ať si můj pán nemyslí, že usmrtili všechny mládence, královské syny. Vždyť jenom Amnón zemřel. Vždyť Abšalóm byl rozhodnut ode dne, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru.
33. Tak ať si to můj pán a král tak nebere a neříká: Všichni královští synové jsou mrtví, protože zemřel jenom Amnón.
34. Abšalóm utekl. Když strážný služebník pozvedl oči, uviděl, že právě cestou za ním přichází po úbočí hory množství lidu.
35. Jónadab řekl králi: Pohleď, královští synové přicházejí. Jak řekl tvůj otrok, tak se stalo.
36. Když domluvil, královští synové právě přišli. Pozvedli svůj hlas a plakali. Také král a všichni jeho otroci plakali velmi velkým pláčem.
37. Abšalóm utekl a šel k Talmajovi, synu Amíhudovu, gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil nad svým synem.
38. Abšalóm utekl a šel do Gešúru. Zůstal tam tři roky.
39. Pak král David zatoužil jít za Abšalómem, neboť došel útěchy nad Amnónovou smrtí.