22. Abšalóm ovšem s Amnónem nemluvil ani ve zlém ani v dobrém. Nenáviděl totiž Amnóna za to, že znásilnil jeho sestru Támaru.
23. Po dvou letech se stalo, že Abšalóm měl stříž ovcí v Baalchasóru, který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny.
24. Abšalóm přišel ke králi a řekl: Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem.
25. Král Abšalómovi odpověděl: Ne, můj synu, nechoďme všichni. Nebudeme tě zatěžovat. Ačkoliv ho nutil, nechtěl jít, ale požehnal mu.
26. Pak se Abšalóm zeptal: Ani můj bratr Amnón s námi nemůže jít? Král mu řekl: Proč by měl jít s tebou?
27. Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny.
28. Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude Amnón v dobrém rozmaru z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna -- usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázal já. Buďte silní a udatní.
29. Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli každý na svého mezka a utekli.
30. Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden.
31. Král povstal, roztrhl své roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými rouchy.