1. Elíša řekl: Slyšte Hospodinovo slovo: Toto praví Hospodin: Zítra touto dobou bude v samařské bráně sea mouky za šekel a dvě sey ječmene za šekel.
2. Nato promluvil k muži Božímu kapitán, o jehož ruku se král opíral, a řekl: Hle, i když Hospodin udělá průduchy do nebes, cožpak se to stane? Elíša odpověděl: Hle, uvidíš to na vlastní oči, ale jíst z toho nebudeš.
3. U vchodu do brány byli čtyři malomocní muži. Řekli jeden druhému: Co tady sedíme, dokud nezemřeme?
4. Kdybychom si řekli: Pojďme do města, ve městě je hlad a zemřeme tam. Jestliže zůstaneme tady, také zemřeme. Nuže pojďme, přeběhneme do aramejského tábora. Jestliže nás nechají při životě, budeme žít; jestliže nás usmrtí, zemřeme.
5. Vstali tedy před rozedněním a šli do aramejského tábora. Když přišli na kraj aramejského tábora, hle, nikdo tam nebyl.
6. To Panovník způsobil, že v aramejském táboře uslyšeli zvuk vozů, zvuk koní, zvuk velkého vojska, takže řekli jeden druhému: Hle, izraelský král proti nám najal krále chetejské a krále egyptské, aby proti nám vytáhli.
7. Vstali a utíkali před rozedněním. Opustili své stany, své koně a osly, celý tábor tak, jak byl, a utíkali, aby si zachránili život.
8. Když přišli ti malomocní na kraj tábora, vešli do jednoho stanu, jedli, pili a vzali odtamtud stříbro, zlato a šaty. Pak odešli a schovali to. Nato se vrátili, vešli do jiného stanu, vzali i odtamtud, odešli a schovali to.
9. Potom řekli jeden druhému: Nejednáme správně. Tento den je dnem dobré zprávy, a my mlčíme. Jestliže budeme čekat do svítání, dopadne na nás vina. Nuže, pojďme a oznámíme to v královském paláci.
10. Šli tedy, zavolali vrátné města a oznámili jim: Přišli jsme do aramejského tábora, a hle, nikdo tam nebyl, ani hlásek člověka, jenom přivázaní koně a osli a stany tak, jak byly.