25. V Samaří nastal velký hlad. Hle, obléhali ho tak dlouho , že oslí hlava byla za osmdesát stříbrných a čtvrtina kabu holubího trusu za pět stříbrných.
26. Když se jednou izraelský král procházel po hradbách, volala k němu úpěnlivě nějaká žena: Pomoz, můj pane a králi.
27. Odpověděl: Jestliže ti nepomůže Hospodin, odkud mám vzít pro tebe pomoc? Snad z humna či z lisu?
28. Král se jí pak zeptal: Co je s tebou? Odpověděla: Tato žena mi řekla: Dej svého syna a sníme ho dnes a mého syna sníme zítra.
29. Uvařily jsme mého syna a snědly jsme ho. Další den jsem jí řekla: Dej svého syna a sníme ho. Ale ona svého syna ukryla.
30. I stalo se, když král uslyšel slova té ženy, že roztrhl své roucho; jak se procházel po hradbách, lid viděl, že má vespod na těle žíněné roucho.
31. Řekl: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže dnes zůstane hlava Elíši, syna Šáfatova, na něm.
32. Elíša tehdy seděl ve svém domě a starší seděli s ním. Král poslal kohosi před sebou. Dříve nežli k němu posel přišel, řekl Elíša starším: Vidíte, že ten vrah poslal kohosi srazit mi hlavu? Hleďte, až přijde posel, zavřete dveře a držte ho za dveřmi. Což to není za ním zvuk kroků jeho pána?
33. Ještě s nimi mluvil, a tu k němu sestupoval posel a řekl: Hle, toto zlo je od Hospodina. Proč mám mít ještě naději v Hospodinu?