21. Ona vyšla nahoru, položila ho na postel muže Božího, zavřela za ním a odešla.
22. Potom zavolala svého muže a řekla: Pošli mi jednoho ze služebníků a jednu z oslic. Poběžím k muži Božímu a vrátím se.
23. Zeptal se: Proč za ním chceš dnes jít? Není novoluní ani sobota. Odpověděla: Pokoj tobě.
24. Osedlala oslici a řekla svému služebníkovi: Žeň oslici a běž, nezdržuj kvůli mně jízdu, jen kdybych ti řekla.
25. Jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. I stalo se, když ji muž Boží z dálky uviděl, že řekl svému služebníkovi Gecházímu: Hle, to je ta Šúnemanka.
26. Tak jí běž naproti a zeptej se jí: Jak se ti daří? Jak se daří tvému muži? Jak se daří chlapci? Ona odpověděla: Dobře.
27. Když přišla na horu k muži Božímu, chytila ho za nohy. Gechází přistoupil, aby ji odstrčil, ale muž Boží řekl: Nech ji, neboť je jí hořko v duši a Hospodin to přede mnou skryl a neoznámil mi to.
28. Ona řekla: Což jsem od svého pána žádala syna? Což jsem neříkala: Nevzbuzuj ve mně falešné naděje?