5. Ne sami ze sebe se pokládáme za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost je z Boha.
6. On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.
7. Jestliže se služba smrti vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela,
8. jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha?
9. Neboť jestliže byla sláva v službě odsouzení, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti.
10. Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě.
11. Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.
12. Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně.
13. Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.
14. Avšak jejich myšlení otupělo. Až do dnešního [dne] zůstává při čtení Staré smlouvy tentýž závoj neodkrytý, protože pomíjí jen v Kristu.
15. Ale až dodnes, kdykoli se předčítá Mojžíš, leží závoj na jejich srdci.