8. Vždyť i kdybych se sebevíc chlubil naší pravomocí, kterou [nám] Pán dal k vašemu budování, a ne k ničení, nebudu zahanben.
9. Ale nečiním tak, abych nevypadal, jako bych vás chtěl svými dopisy zastrašovat.
10. Někdo totiž říká: “Jeho dopisy jsou závažné a mocné, ale osobní přítomnost slabá a řeč ubohá.”
11. Takový člověk ať si uvědomí, že jací jsme v psaném slovu, když jsme nepřítomni, takoví budeme také v činu, až budeme přítomni.
12. Netroufáme se totiž zařadit mezi ty, kteří doporučují sami sebe, nebo se k některým z nich přirovnat; vždyť oni se měří sami sebou a přirovnávají se k sobě samým, a nechápou, oč jde.
13. Nebudeme se chlubit nad stanovenou míru, ale v souladu s výměrou oblasti, kterou nám vyměřil Bůh míry, abychom dosáhli také až k vám.
14. Neboť se nevypínáme přes míru, jako bychom k vám nedosahovali, vždyť až i k vám jsme přišli s evangeliem Kristovým.
15. Nechlubíme se bez míry cizí prací, ale máme naději -- porosteli vaše víra -- že se mnohem hojněji mezi vámi rozšíříme po naší oblasti,
16. abychom zvěstovali evangelium i mimo vaše území, a nebudeme se chlubit tím, co je hotovo v oblasti druhých.
17. Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.
18. Neboť není osvědčený ten, kdo doporučuje sám sebe, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.