15. Všechna tato slova a celé toto vidění pověděl Nátan Davidovi.
16. Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Hospodine Bože, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem?
17. I toto bylo málo ve tvých očích, Bože, a promluvil jsi o domě svého otroka do vzdálené budoucnosti. Ukázal jsi mi, co touží člověk poznat, Hospodine Bože.
18. Co ti může David ještě dále říct o slávě tvého otroka? Ty svého otroka znáš.
19. Hospodine, kvůli svému otroku a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci a dal jsi mu poznat všechny tyto velké skutečnosti.
20. Hospodine, není nikdo jako ty, není Bůh kromě tebe -- tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli.
21. A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a učinil si jméno velkými a hrůzu vzbuzujícími činy, když jsi vyhnal národy před svým lidem, který sis vykoupil z Egypta.
22. Učinil sis svůj lid Izrael navěky svým lidem a ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem.
23. A nyní, Hospodine, slovo, které jsi promluvil o svém otroku a o jeho domu, ať se ukáže jako spolehlivé navěky. Učiň, jak jsi prohlásil.
24. A jako spolehlivé a velké ať se ukáže tvé jméno navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je Bohem Izraele. A dům tvého otroka Davida bude pevně stát před tebou.