25. a král přikázal: Rozsekněte to živé dítě ve dví a dejte polovinu jedné a polovinu druhé.
26. Avšak žena, které patřilo to živé dítě, promluvila ke králi, protože se v ní probudil soucit s jejím synem. Řekla: Dovol, můj pane, dejte jí to živé dítě, jenom ho neusmrcujte! Ale ta druhá řekla: Nebude ani moje, ani tvoje, rozsekněte ho.
27. Král nato odpověděl: Dejte jí to živé dítě a neusmrcujte ho. To je jeho matka.
28. Když celý Izrael uslyšel o rozsudku, který král vynesl, báli se krále, protože viděli, že v něm je Boží moudrost k vykonávání práva.